Karel IV. na našich platidlech

Stavební památky související s českým králem a římským císařem Karlem IV. nelze na našich mincích přehlédnout. Kamenný či Pražský, dnes Karlův most, který je nejčastějším motivem na našich mincích od roku 1918, nalézáme hned na třech ze šesti nejstarších československých mincích, vydaných v letech 1922–1924 podle návrhů akademického sochaře Otakara Španiela.

Prvorepublikový dvouhaléř, pětihaléř a desetihaléř a protektorátní desetihaléř s motivem Karlova mostu v Praze.

Stejný motiv byl zachován i pro desetihaléř protektorátní, i když v technickém přepracování rytce Jaroslava Edera pro ražbu na silnější zinkový střížek v nouzové protektorátní ražebně, zřízené ve firmě Vichr a spol. v Lysé nad Labem. Podle nepotvrzené legendy bylo skrytou součástí úpravy také odlišné ztvárnění soch, jejichž zdvižené ruce prý hrozí okupantům.

Porovnání tří soch na zdánlivě shodném ztvárnění pilířů Karlova mostu na desetihaléři vzoru 1922 a 1940.

Karlův most nalezneme také na rubové straně současné pětikoruny od akademického sochaře Jiřího Harcuby a na dvou podobných pražských panoramatech od akademického sochaře Ladislava Kozáka, ztvárněných na pamětní stříbrné padesátikoruně z roku 1986 věnované pražské městské památkové rezervaci a na rubu současné padesátikoruny. Na několika dalších mincích pak nalezneme další stavební památky Karlovy doby.

Současná česká pětikoruna, pamětní stříbrná padesátikoruna s motivem Prahy a současná česká padesátikoruna.

Věnujme se však mincím, na nichž je zpodobněn sám Karel IV. Kromě vlastních mincí, dukátů, ražených za svého panování ve 14. století, si musel, obrazně řečeno, počkat na své zobrazení z pohledu historického velmi dlouho – 570 let po své smrti. Z pohledu emise československých pamětních mincí to však bylo velmi brzo – výročí jedné z jeho nejvýznamnějších aktivit byla věnována již naše čtvrtá pamětní mince.

Byla to stříbrná stokoruna k 600. výročí založení Univerzity Karlovy, kterou Národní banka Československá vydávala do oběhu všemi svými filiálkami od 7. dubna 1948. Na rubové straně ztvárnil její autor Otakar Španiel volné umělecké zpracování ústředního motivu pečeti univerzitní obce z poloviny 14. století, na němž klečící Karel IV. předává knížeti Václavovi zakládací listinu univerzity. Minci razila Státní mincovna v Kremnici ze stříbrné slitiny o 500 dílech stříbra, 400 dílech mědi a po 50 dílech niklu a zinku, o průměru 31 mm a hmotnosti 14 g v milionovém nákladu. V důsledku peněžní reformy bohužel platila jen do 31. května 1953.

Pamětní stříbrná stokoruna k 600. výročí založení Univerzity Karlovy.

Od vydání stokoruny k 600. výročí založení Univerzity Karlovy si Karel IV. musel počkat na další minci celých 30 let, ale byl to návrat impozantní. K 600. výročí jeho úmrtí vydal československý stát hned pět mincí, jednu stříbrnou a čtyři zlaté – československé dukáty, tzv. karlovské. Vydání zlatých mincí v socialistickém Československu poprvé od roku 1951 (ale vlastně od roku 1939, neboť dukáty ročníku 1951 nebyly určeny k prodeji tuzemskému obyvatelstvu za československé koruny) představovalo výjimečný soubor právních, organizačních a technických opatření, která zvládli pověření pracovníci Státní banky československé, federálního ministerstva financí a Státní mincovny v Kremnici s velkým přehledem, který si zaslouží respekt. Zlaté mince bylo rozhodnuto vydat ve čtyřech hodnotách jako jednodukát, dvojdukát, pětidukát a desetidukát v technických parametrech předcházejících československých dukátů, tzv. svatováclavských, které byly raženy v letech 1923–1951.

Výtvarné návrhy pořídila Státní banka československá v omezené neanonymní soutěži, v níž oslovila sedm předních českých a slovenských medailérů. Na návrhy bylo určeno poměrně úzké tematické zaměření – pro jednodukát „osobnost“ (ztvárněno mělo být např. poprsí Karla IV. z triforia katedrály svatého Víta nebo jeho socha ze staroměstské mostní věže Karlova mostu), pro dvojdukát „státnost“ (připuštěn byl jen líc královské trůnní pečeti), pro pětidukát „vzdělanost“ (předpokládaly se symboly University Karlovy, budova Karolina či univerzitní insignie) a pro desetidukát „architektura“ (povoleno bylo jen panorama Prahy). Dominantní portrét Karla IV. byl tedy předurčen u jednodukátu, jen jako doplňkový motiv u dvojdukátu a pětidukátu a u desetidukátu byl Karlův portrét v podstatě vyloučen. Politické orgány žádaly poněkud historicky mylné „vyloučení vztahů ke Svaté říši římské národa německého“ a „omezení tématiky pouze na českou státnost Karlovy doby“, což se skutečně promítlo do soutěžních podmínek v upozornění, že „použití císařské pečeti na návrh dvojdukátu není žádoucí“.

Soutěže se zúčastnilo šest vyzvaných a osm nevyzvaných výtvarníků, kteří dohromady předložili 133 návrhů. Vyhodnocení proběhlo 16. června 1977 za účasti zástupců dotčených institucí, několika předních výtvarných umělců, ale také rektora Univerzity Karlovy a zástupce Československé akademie věd. Neobvykle a poněkud složitě bylo samostatně posuzováno šest skupin návrhů, lícní strana pro jednodukát a dvojdukát, lícní strana pro pětidukát a desetidukát a rubové strany pro každou ze čtyř hodnot. Nebyly sice uděleny všechny ceny, ale k realizaci byly doporučeny a nakonec skutečně realizovány návrhy Petra Formánka na jednodukát, Andreje Petera na dvojdukát a Zdeňka Kolářského na pětidukát a desetidukát.

Československé dukáty k 600. výročí úmrtí Karla IV., tzv. karlovské.

Do soutěže předložili autoři i několik dalších návrhů s portrétem Karla IV. Neobyčejně zajímavý je zejména soubor Karlových portrétů pro rubové strany jednodukátu od akademického sochaře Jiřího Harcuby, který předložil sedm variant portrétu, ale v jeho pozůstalosti bylo dosud nalezeno dokonce třináct typů portrétů, ztvárněných jako en face, levý a pravý úplný nebo částečný (tzv. tříčtvrteční) profil.

Karel IV. ve ztvárnění akademických sochařů Františka Davida, Zdeňka Kolářského, Milana Knoblocha a Jiřího Harcuby.

Kromě výše vyobrazeného oceněného návrhu vytvořil Jiří Harcuba dalších dvanáct variant portrétů Karla IV. pro rubovou stranu jednodukátu.

Dukáty razila Státní mincovna v Kremnici z dukátového zlata, tedy slitiny o 986 1/9 dílů zlata a 13 8/9 dílů mědi o průměrech 19,75, 25, 34 a 42 mm a hmotnosti dukátu, tj. 3,4909 g a jeho odpovídajících násobků. Zatímco dvojdukát, pětidukát a desetidukát mohly být raženy jen v roce 1978, jednodukát mohl být ražen počínaje rokem 1978 v pěti po sobě jdoucích letech, tedy do roku 1982. Limitované množství bylo stanoveno na 20 000 kusů jednodukátu ročníku 1978 a po 10 000 kusech dvojdukátů, pětidukátů, desetidukátů a jednodukátů dalších ročníků. Skutečně ražené množství však bylo u většiny těchto mincí menší.

Méně známo je, že jedním z hlavních motivů vydání dukátů byly příjmy z jejich prodeje v tuzemsku prostřednictvím oborového podniku Klenoty a devizové příjmy z jejich prodeje v zahraničí prostřednictvím podniku zahraničního obchodu „pro dovoz a vývoz kulturních statků“ ARTIA. V důsledku nepružné cenové politiky však bylo zamýšleného cíle dosaženo jen částečně. Brzy po zahájení prodeje došlo k enormnímu zvýšení světové tržní ceny zlata až na 850 amerických dolarů za troyskou unci a původní prodejní cena sady dukátů 55 000 Kčs byla federálním ministerstvem financí zvýšena od 4. února 1980 na 90 000 Kčs. Tato prodejní cena byla ponechána i poté, co se cena zlata opět výrazně snížila, což zapříčilo výrazný propad prodeje. Ke krátkodobému oživení došlo jen v roce 1990 v důsledku nestability československé koruny a „útěku“ části obyvatelstva ke zlatu a valutám. Následoval však další propad a např. za celý rok 1991 byly prodány pouhé čtyři sady dukátů.

Teprve po převzetí prodeje dukátu do kompetence Státní banky československé byly zahájeny přípravy na snížení jejich prodejní ceny. Cena zlata se v letech 1991–1992 pohybovala v rozmezí 338–370 amerických dolarů za unci, přičemž 360 dolarů bylo považováno za cenu dlouhodobě průměrnou. Jako minimální neztrátová cena byla vypočítána částka 25 986 Kčs za sadu, ale s přihlédnutím k cenám karlovských dukátů na tuzemském trhu měla být nová prodejní cena kalkulována tak, aby pro koncové kupující činila kolem 50 000 Kčs. S účinností od 11. května 1992 byla stanovena prodejní cena pro subjekty oprávněné k prodeji zlata a numismatického materiálu na 45 000 Kčs, při odběru od 10 kusů na 42 000 Kčs a od 50 kusů na 40 000 Kčs. Letitý propad prodeje však ani toto snížení ceny nezvrátilo. O karlovské dukáty nebyl velký zájem nejspíš také proto, že jejich lícní strany s názvem státu Československé socialistické republiky a státní znakem ČSSR z roku 1960 (český lev s pěticípou hvězdou na pavéze) diskvalifikovaly jejich použití jako univerzálních dárků a upomínkových předmětů.

V srpnu 1997 byla proto část zásob neprodaných karlovských dukátů úředně zničena a získané zlato použito na výrobu nových českých zlatých mincí „Karel IV.“ I díky tomu dnes patří k vyhledávanému numismatickému materiálu.

Souběžně s dukáty a rovněž k 600. výročí úmrtí Karla IV. byla dnem 2. října 1978 vydána také pamětní stříbrná stokoruna. Na její výtvarný návrh nebyla vypsána samostatná soutěž, ale Komise pro posuzování návrhů na československé peníze měla vybrat vhodný návrh ze soutěže na dukáty. Vybrán byl návrh akademického sochaře Jaroslava Štursy s pravým profilem Karla IV. Stokorunu razila rovněž Státní mincovna v Kremnici ze stříbrné slitiny o 700 dílech stříbra a 300 dílech mědi, o průměru 33 mm a hmotnosti 15 g v nákladu 90 000 kusů v běžné a 10 000 kusů ve špičkové kvalitě. I tato stokoruna patří k pamětním mincím, jejichž platnost o několik let přečkala zánik Československa a československé měny. Byla v České republice zákonným platidlem až do 30. června 2000, výměnu pak prováděly od 1. července 2000 do 30. června 2001 všechny banky provádějící pokladní operace a od 1. července 2001 do 30. června 2006 pouze Česká národní banka.

Původní návrhy Jaroslava Štursy na lícní stranu dvojdukátu a rubovou stranu jednodukátu a pamětní stříbrná stokoruna k 600. výročí úmrtí Karla IV., vzniklá přepracováním těchto původních návrhů.

Naposledy za existence Československa se Karel IV. objevil na minci v podobě skutečně miniaturní, na stříbrné stokoruně k 50. výročí událostí 17. listopadu 1939, vydané 15. listopadu 1989. Na rubové straně ztvárnil její autor, akademický sochař Jan Bradna, na pozadí ostnatých drátů již několikrát zmíněnou pečeť Univerzity Karlovy, která je v textu vyhlášky popsána jako poškozená, v autorském záměru nejspíš prostřelená, jako vyjádření událostí, k nimž došlo během demonstrace 28. října 1939 a následujících dnů v Praze. Průstřel prochází právě klečící postavou Karla IV. Minci razila Státní mincovna v Kremnici ze stříbrné slitiny o 500 dílech stříbra, 400 dílech mědi a po 50 dílech niklu a zinku, o průměru 31 mm a hmotnosti 13 g v nákladu 67 000 kusů v běžné a 3 000 kusů ve špičkové kvalitě. Doba platnosti a výměny byla totožná s již zmíněnou pamětní stříbrnou stokorunou z roku 1978.

Pamětní stříbrná stokoruna k 50. výročí událostí 17. listopadu 1939

Mnoho nechybělo, aby byl Karel IV. zpodobněn v roce 1995 na prvních zlatých mincích samostatné České republiky. Již krátce po česko-slovenské měnové rozluce v roce 1993 jsme chtěli založit novou tradici vydávání českých zlatých investičních mincí. Proto byl namísto tradičního mincovního standardu (ryzost 900/1000) nebo dukátového standardu (ryzost 986,1/1000) zvolen standard uncový, tedy hmotnost troyské unce a jejích dílů, s menšími průměry a většími tloušťkami mincí (na rozdíl od dukátů) k zajištění bezproblémové ražby i vyšších reliéfů. Protože mince nebyly vydány podle zvláštního zákona jako dukáty, ale podle zákona měnového, jsou poprvé od posledních rakousko-uherských dvacetikorun Františka Josefa I. z roku 1916, tedy poprvé po 79 letech, zákonnými penězi ve své nominální hodnotě v tuzemské měně. Původně uvažované tři hodnoty 5000, 2500 a 1250 Kč (krátce předtím, k 1. únoru 1992, bylo zrušeno ustanovení, které umožňovalo vydávat pamětní mince jen v nominálních hodnotách bankovek) byly nakonec změněny na čtyři hodnoty 10000, 5000, 2500 a 1000 Kč, odpovídající 1, 1/2, 1/4 a 1/10 troyské unce.

Při hledání vhodného motivu pro investiční minci, jakým je pro Američany Eagle, pro Australany Kangaroo, Brity Brittania, Kanaďany Maple Leaf, Číňany Panda, Jihoafričany Krugerrand či Rakušany Wiener Philharmoniker, padla nakonec volba na peněžní jednotku české měny, jednoho z hlavních atributů nové české státnosti – alespoň tak jsme ji tehdy chápali. Proto bylo zvoleno pojmenování mincí Koruna česká a jejich výtvarné řešení mělo vycházet z návrhu – do oběhu právě v té době vydané – korunové mince.

Jedna z variant prvních návrhů akademické sochařky Jarmily Truhlíkové-Spěvákové na zlaté mince Koruna česká z roku 1993

Po odsunu jejich vydání až na rok 1994 (po dořešení všech mimořádných situací souvisejících s výměnou oběživa), posléze až na rok 1995 (vyčkání na příležitost zavedení vnější směnitelnosti české koruny) a rozhodnutí z 5. května 1994, že návrhy nebudou pořízeny přímým zadáním autorce korunové mince, ale neomezenou anonymní soutěží, se změnila jejich původně plánovaná podoba, ale název sady Koruna česká zůstal zachován. Kromě názvu peněžní jednotky evokoval název i země Koruny české, jejichž historická území zaujímá z podstatné části současná Česká republika, i českou královskou korunu jako odznak panovnické moci, od něhož je koneckonců odvozen i název koruny jako peněžní jednotky, zavedené na našem území v roce 1892.

Ve volněji zadaných podmínkách soutěže, vypsané v květnu 1994 s uzávěrkou 26. srpna 1994, museli proto autoři ztvárnit na lícních stranách kombinaci státních symbolů a volného ztvárnění heraldických figur zemí Koruny české. Na minci uncové to byl velký státní znak, na půluncové český lev, na čtvrtuncové moravská orlice a na desetinové slezská orlice. Na rubové strany byly jen velmi volně předepsány „motivy vztahující se k české měně“. Asi není překvapivé, že řada autorů využila motivů českých mincí minulosti a ztvárnila věrné i volné repliky a motivy z našich starších ražeb.

Komise pro posuzování návrhů na české peníze hodnotila návrhy 14. září 1994. V soutěži na mince 1000, 2500 a 5000 Kč získaly první ceny a doporučení k realizaci návrhy akademického sochaře Vladimíra Oppla a v soutěži na minci 10000 Kč získal první cenu a doporučení k realizaci návrh akademického sochaře Jiřího Harcuby. Všechny návrhy nesou motivy z mincí platných v minulosti na našem území. Na minci desetinové to je třídukát slezských stavů, na čtvrtuncové tolar moravských stavů, na půluncové útes malého groše a na uncové pražský groš.

Zlaté mince Koruna česká

Motiv Karla IV. neměl k realizaci daleko. V soutěži na minci 10000 Kč získaly dvě snížené druhé ceny návrhy akademických sochařů Ladislava Kozáka a Vladimíra Oppla. Právě Vladimír Oppl ztvárnil na rubové straně necelou postavu Karla IV. s korunovačními klenoty.

Návrh akademického sochaře Vladimíra Oppla na uncovou minci Koruna česká

Zlaté mince Koruna česká, ovšem tedy bez motivu Karla IV., razila Česká mincovna v Jablonci nad Nisou a Česká národní banka je vydala 4. října 1995. Raženy byly ve třech ročnících – 1995 pouze v běžné kvalitě, 1996 v běžné i špičkové kvalitě a 1997 pouze ve špičkové kvalitě – v následujícím množství:

Po nečekaně velkém zájmu v roce 1995, kdy byly první zlaté mince České republiky závaznými objednávkami rozebrány dříve, než začal jejich prodej, zájem o ně v roce 1997 již stagnoval. Bylo proto rozhodnuto nepokračovat v dalších ročnících a jejich ražbu alespoň dočasně ukončit. Že by k tomu přispěl i dopis sběratele z Domažlic, který v roce 1996 napsal České národní bance „Korunu českou již dále nerazit! Vyměnit datum (resp. rok) umí každý osel!“?

Na rok 1998 připadalo 650. výročí několika významných aktivit Karla IV. To se stalo příležitostí obměnit české zlaté mince novým tématem Karel IV. Nominální hodnoty 10000, 5000, 2500 a 1000 Kč a technické parametry (průměry 34, 28, 22 a 16 mm, hmotnosti 1, ½, ¼ a 1/10 troyské unce) byly zachovány. Stejně jako sada Koruna česká měly být mince Karel IV. raženy po tři roky, tedy s ročníky 1998, 1999 a 2000. Od posledního ročníku 2000 však nakonec Česká národní banka upustila (nedošlo ani ke zkušební ražbě ani k ryteckým úpravám letopočtů) a náhradou vydala u příležitosti roku 2000 bimetalovou minci v hodnotě 2000 Kč se stříbrným korpusem a zlatou vložkou s raženým hologramem.

Mince Karel IV. mají v každém ročníku mírně odlišnou lícní stranu, neboť v roce 1998 byly vydány jako jubilejní s letopočty 1348 a 1998 a v roce 1999 jen s tímto letopočtem. Motivem jubilejního ročníku bylo 650. výročí založení Nového Města pražského na minci uncové, založení Univerzity Karlovy na minci půluncové, vydání právních dokumentů upravujících poměr českého státu ke Svaté říši římské na minci čtvrtuncové a položení základního kamene hradu Karlštejna na minci desetinové.

Soutěž na výtvarné návrhy mincí Karel IV. byla v mnohém podobná soutěži na karlovské dukáty, konané téměř přesně o dvacet let dříve. Šlo také o omezenou neanonymní soutěž na čtyři mince, i když zákonné (s nominální hodnotou v zákonné peněžní jednotce) namísto obchodních, rovněž se značně rozdílnou velikostí a hmotností, i když ve standardu uncovém namísto dukátového. A ze soutěžních návrhů na zlaté mince byl vybrán také návrh pro pamětní stříbrnou minci. Z dvojí podoby lícních stran vyplýval požadavek na nejméně tři návrhy každé nominální hodnoty, dva líce a jeden rub. Účelem dvou návrhů lícních stran tedy bylo kompoziční řešení dvou nebo jen jednoho letopočtu předem, aby nedošlo k budoucím potížím s výtvarným řešením tohoto požadavku.

Omezenou neanonymní soutěž na umělecké návrhy sady čtyř zlatých mincí Karel IV. vypsala Česká národní banka v listopadu 1996 s uzávěrkou 2. května 1997. K vytvoření soutěžních návrhů bylo vyzváno šest předních výtvarníků, kteří se v předcházejících několika letech úspěšně účastnili soutěží na pamětní mince – Jaroslav Bejvl a akademičtí sochaři Jiří Harcuba, Ladislav Kozák, Vladimír Oppl, Jarmila Truhlíková-Spěváková a Michal Vitanovský.

Soutěže se nakonec zúčastnilo 15 výtvarníků, kteří předložili celkem 120 sádrových modelů. Komise pro posuzování návrhů na české peníze hodnotila návrhy 14. května 1997. V soutěži na minci 1000 Kč získal první cenu a doporučení k realizaci návrh akademického sochaře Jiřího Harcuby, druhá cena nebyla udělena a dvě třetí ceny získaly návrhy akademického sochaře Michala Vitanovského a akademické sochařky Daniely Kartákové. V soutěži na minci 2500 Kč získal první cenu a doporučení k realizaci návrh akademické sochařky Jarmily Truhlíkové-Spěvákové, druhou cenu návrh akademického sochaře Ladislava Kozáka a třetí cenu návrh Jaroslava Bejvla. V soutěži na minci 5000 Kč získal první cenu a doporučení k realizaci návrh akademického sochaře Michala Vitanovského a druhou cenu návrh akademického sochaře Jiřího Harcuby. V soutěži na minci 10000 Kč získal první cenu a doporučení k realizaci návrh akademického sochaře Vladimíra Oppla, druhou cenu návrh akademického sochaře Jiřího Harcuby a třetí cenu návrh akademického sochaře Ladislava Kozáka.

Zlaté mince Karel IV.

Dominantní portrét Karla IV. nalezneme na hodnotách 1000 a 10000 Kč, zatímco na hodnotách 2500 Kč a 5000 Kč (a také na 10000 Kč) je v miniatuře v podobě pečetí. Podoba Karla IV. byla různým způsobem ztvárněna i na dalších soutěžních návrzích, jejichž systematická dokumentace se však nepořizovala, a proto je k dispozici jen několik ukázek:

Karel IV. ve ztvárnění akademické sochařky Daniely Kartákové, Jaroslava Bejvla a akademických sochařů Ladislava Kozáka, Vladimíra Oppla, Jarmily Truhlíkové-Spěvákové, Michala Vitanovského a Jiřího Harcuby (dva návrhy)

Zlaté mince Karel IV. rovněž razila Česká mincovna v Jablonci nad Nisou a Česká národní banka je vydala 18. března 1998. Raženy byly ve dvou ročnících, 1998 v běžné i špičkové kvalitě a 1999 pouze ve špičkové kvalitě v následujícím množství:

Souběžně se zlatými mincemi a stejně jako u půluncové mince k 650. výročí založení Univerzity Karlovy byla dne 18. března 1998 vydána také pamětní stříbrná dvousetkoruna. Na její výtvarný návrh nebyla stejně jako v roce 1978 vypsána samostatná soutěž, ale Komise pro posuzování návrhů na české peníze vybírala vhodný návrh ze soutěže na zlaté mince. Vybrán byl návrh akademické sochařky Majky Wichnerové s tříčtvrtečním portrétem Karla IV. Dvousetkorunu razila Česká mincovna v Jablonci nad Nisou ze stříbrné slitiny o 900 dílech stříbra a 100 dílech mědi, o průměru 31 mm a hmotnosti 13 g v nákladu 26 600 kusů v běžné a 3 000 kusů ve špičkové kvalitě. Tato dvousetkoruna je dosud platná.

Původní návrh Majky Wichnerové na zlatou minci 5.000 Kč a pamětní stříbrná dvousetkoruna k 650. výročí založení Univerzity Karlovy, vzniklá přepracováním tohoto původního návrhu.

Naposledy se motivy související s Karlem IV. objevily na mincích v letech 2007 a 2008. V únoru 2006 vypsala Česká národní banka neomezenou anonymní soutěž na umělecký návrh pamětní stříbrné dvousetkoruny k 650. výročí položení základního kamene Karlova mostu. Soutěže se zúčastnilo 31 výtvarníků, kteří předložili celkem 57 sádrových modelů.

Komise pro posuzování návrhů na české peníze hodnotila návrhy 6. června 2006. Do třetího kola hodnocení postoupilo šest návrhů Vojtěcha Dostála, DiS., Ivana Eymana, akademického sochaře Jiřího Harcuby, akademického sochaře Ladislava Kozáka, Josefa Šafaříka a akademického sochaře Michala Vitanovského. Tyto návrhy byly tematicky nejvýstižnější a výtvarně nejlepší, ale žádný z nich nebyl vhodný k realizaci bez úpravy. Komise proto autory pozvala do užší soutěže, která byla vyhodnocena 12. září 2006. První cenu a doporučení k realizaci udělila návrhu Vojtěcha Dostála, DiS., avšak bankovní rada České národní banky dala na svém zasedání 5. října 2006 přednost realizaci návrhu Josefa Šafaříka.

Vítězný návrh Vojtěcha Dostála, DiS., a nakonec realizovaná pamětní stříbrná dvousetkoruna k 650. výročí položení základního kamene Karlova mostu

I tuto dvousetkorunu razila Česká mincovna v Jablonci nad Nisou, a to ze stříbrné slitiny o 900 dílech stříbra a 100 dílech mědi, o průměru 31 mm a hmotnosti 13 g v nákladu 10 800 kusů v běžné a 19 058 kusů ve špičkové kvalitě. Mince je dosud platná.

Na vítězném návrhu ani realizované minci však podobiznu Karla IV. nenalezneme. Ostatně důvodem menšího úspěchu některých návrhů při hodnocení byla i přílišná dominance portrétu a dalších motivů, které měly být vzhledem k tématu mince pouze doprovodnými prvky. Podobizny Karla IV. však nalezneme na některých dalších návrzích.

Karel IV. ve ztvárnění Petra Červinky, akademických sochařů Ladislava Kozáka, Jiřího Harcuby (dva návrhy), Michala Vitanovského, Zbyňka Fojtů, Kryštofa Hoška a Jaroslava Bejvla

O rok později, v dubnu 2007, vypsala Česká národní banka neomezenou anonymní soutěž na umělecký návrh pamětní stříbrné dvousetkoruny k 650. výročí vydání nařízení Karla IV. o zakládání vinic. Soutěže se zúčastnilo 24 výtvarníků, kteří předložili celkem 28 sádrových modelů.

Komise pro posuzování návrhů na české peníze návrhy zhodnotila 19. června 2007. Ve třetím kole hodnocení získal první cenu a doporučení k realizaci návrh MgA. Josefa Oplištila, druhou cenu návrh akademického sochaře Jiřího Věnečka a třetí cenu návrh MgA. Jakuba Vlčka. Návrhy akademického sochaře Zbyňka Fojtů a Luboše Charváta obdržely mimořádné odměny. Bankovní rada České národní banky však na svém zasedání 12. července 2007 dala přednost realizaci návrhu akademického sochaře Jiřího Věnečka.

Vítězný návrh MgA. Josefa Oplištila a pamětní stříbrná dvousetkoruna k 650. výročí vydání nařízení Karla IV. o zakládání vinic

Minci razila Česká mincovna v Jablonci nad Nisou ze stříbrné slitiny o 900 dílech stříbra a 100 dílech mědi, o průměru 31 mm a hmotnosti 13 g v nákladu 9 800 kusů v běžné
a 17 000 kusů ve špičkové kvalitě. I tato dvousetkoruna je dosud platná.

Také u tohoto motivu nenalezneme na vítězném návrhu ani na realizované minci podobiznu Karla IV., neboť autoři většinou ztvárňovali nástěnnou malbu lisování vína z Karlštejna a ilustraci pěstování vinné révy z Velislavovy bible. Podobiznu Karla IV. však ztvárnili autoři některých dalších návrhů.

Karel IV. ve ztvárnění akademických sochařů Vladimíra Oppla, Jiřího Harcuby, Majky Wichnerové a Jaroslava Bejvla

Mince s motivem Karla IV. je jedním z našich pěti mezinárodně oceněných platidel. Desetitisícikoruna akademického sochaře Vladimíra Oppla k 650. výročí založení Nového Města pražského ze sady Karel IV. byla v soutěži Mince roku (Coin of The Year), pořádané prestižním americkým časopisem World Coin News a vydavatelstvím Krause Publications, vyhlášena nejlepší zlatou mincí světa (Best Gold Coin) za rok 1999.

Cena Mince roku v kategorii Best Gold Coin za rok 1999, kterou získala mince v hodnotě 10 000 Kč ze sady Karel IV.

Na rozdíl od mincí je historie motivu Karla IV. na našich bankovkách a jiných druzích papírových platidel (státovkách a poukázkách) podstatně kratší. Samozřejmě pomineme-li motivy stavebních památek Karlovy doby, které jsou naopak zejména díky panoramatickým pohledům na Prahu velmi časté. Pouze na dvacetikoruně vzoru 1988, kterou vydala do oběhu Státní banka československá 1. října 1988, je připomenutí zakladatelských aktivit Karla IV. Na její rubové straně, pro kterou byl předepsán motiv vzdělanosti a výchovy, ztvárnil autor výtvarného návrhu akademický malíř Albín Brunovský fragment zakládací listiny Univerzity Karlovy. Shodou okolností jde o naše další mezinárodně oceněné platidlo, tentokrát ve Francii.

Finální verze výtvarného návrhu akademického malíře Albína Brunovského na dvacetikorunu vzoru 1988

Samotná osobnost Karla IV. jako hlavní námět bankovky pravděpodobně nebyla do roku 1990 nikdy zvažována, alespoň pokud víme. O to více chápala Karla IV. jako osobnost hodnou ztvárnění na bankovce nejširší veřejnost. Vydání poslední československé bankovky, stokoruny vzoru 1989 s portrétem Klementa Gottwalda, vyvolalo otevřený nesouhlas části veřejnosti. Ministerstva financí, Státní banka československá a další státní instituce obdržely stovky dopisů s požadavky na její stažení. Ještě několik málo měsíců po listopadových událostech se předpokládalo, že jen pár měsíců staré bankovky této emise zůstanou v oběhu a že stejný autor vytvoří stokorunu novou. Nejčastěji navrhovanou osobností byl společně s T. G. Masarykem právě Karel IV. Obíhající bankovky však rychle zastaraly, a tak Státní banka československá v roce 1990 rozhodla o přípravě úplně nové emise bankovek.

Po stanovení nominálové skladby nové soustavy vyhlásila Státní banka československá v září 1990 veřejnou anonymní soutěž na libreto (náměty lícních a rubových stran) nové emise bankovek o devíti nominálních hodnotách. Od účastníků pak obdržela 128 návrhů, z nichž bylo 46 vyřazeno pro nesplnění soutěžních podmínek (nejčastěji pro nedodržení anonymity nebo nepředložení návrhů na všechny nominální hodnoty). Na bankovky byly navrhovány zejména historické osobnosti – nejčastěji T. G. Masaryk, M. R. Štefánik, Karel IV., Konstantin a Metoděj, Ľudovít Štúr, J. A. Komenský, Božena Němcová, Jan Hus a Ján Kollár. Navrženo bylo dalších 124 osobností, ale také architektonické památky, chráněná flora a fauna nebo planety sluneční soustavy. Obdržené soutěžní návrhy hodnotila porota složená ze zástupců Státní banky československé, Kanceláře prezidenta republiky, Sněmovny lidu a Sněmovny národů Federálního shromáždění, České národní rady, Slovenské národní rady, právnických fakult vysokých škol v Praze, Brně, Bratislavě a Košicích, Historických ústavů Československé akademie věd a Slovenské akademie věd a Svazů novinářů obou republik federace.

Návrhy, které získaly v prvním kole alespoň jeden hlas a ve druhém kole alespoň tři hlasy, postoupily do dalšího kola. V něm každý porotce sestavil v tajném hlasování pořadí tří nejlepších návrhů. První cena nebyla udělena, protože podle názoru poroty žádný návrh nemohl být realizován bez úprav. Nejvíce hlasů získal návrh Zdeňka Babiče z Bohumína s těmito náměty (v závorkách jsou úpravy navržené porotou):
10 Kčs Pribina / Nitra
20 Kčs Konstantin a Metoděj / rotunda a hlaholice (Velehrad)
50 Kčs Přemysl Otakar I. / Zlatá bula sicilská
100 Kčs Karel IV. / Pražský hrad (Univerzita Karlova)
200 Kčs J. A. Komenský / Fulnek, Orbis Pictus
500 Kčs Ľudovít Štúr / Bratislava
1000 Kčs Božena Němcová (František Palacký) / Babiččino údolí (moravský motiv,
Kroměříž, Hodslavice, Beskydy)
2000 Kčs M. R. Štefánik / mohyla na Bradle
5000 Kčs T. G. Masaryk / alegorie Republiky (Pražský hrad).

Předmětem soutěže bylo pouze libreto nových bankovek. Někteří účastníci však současně s náměty zasílali i skici výtvarného řešení. Z dochovaných exemplářů různých autorů je Karel IV. ztvárněn na desetikoruně, padesátikoruně i stokoruně. I když šlo převážně o laické práce, nelze jim upřít určitý smysl pro kompoziční řešení, byť bylo částečně čerpané ze starších československých bankovek.

Za účelem získání kvalitních uměleckých návrhů schopných realizace vyhlásila Státní banka československá v únoru 1991 omezenou neanonymní soutěž s uzávěrkou v červnu 1991. Na základě doporučení České a Slovenské unie výtvarných umělců bylo do soutěže vyzváno šest autorů – tři Češi a tři Slováci – z nichž se soutěže zúčastnili čtyři, společně s šesti dalšími nevyzvanými autory. Předložená podání hodnotila sedmnáctičlenná komise složená ze zástupců Státní banky československé, Státní tiskárny cenin, ministerstev kultury České republiky a Slovenské republiky, Národních galerií obou republik a výtvarníků doporučených Českou a Slovenskou unií výtvarných umělců. Zatímco jedno podání bylo ze soutěže vyloučeno pro nesplnění soutěžních podmínek, ze zbývajících devíti návrhů nebyla udělena první ani druhá cena, ale pouze tři třetí ceny, a sice návrhům akademických malířů Róberta Bruna, Jozefa Bubáka a Ivana Strnada. Těmto autorům bylo doporučeno, aby pokračovali v užší soutěži. Pokročilejší kresba byla požadována v první soutěži jen u hodnoty 200 Kčs. Vypracovat zpřesněné skici bylo v užší soutěži nutné pouze pro hodnoty 500 a 1000 Kčs, a proto hodnota 100 Kčs existuje od většiny autorů jen v podobě zjednodušené skici.

Karel IV. ve ztvárnění akademických malířů Róberta Bruna, Jozefa Bubáka a Ivana Strnada včetně návrhů figurálního vodoznaku

Karel IV. ve ztvárnění Jaroslava Bejvla, Františka Dvořáka a Zdenky Gardášové

Karel IV. ve ztvárnění akademických malířů Karla Hrušky, Karla Kroupy a Jana Moravce (společná práce), Oto Luptáka a Ivana Schurmanna

V užší soutěži však podle názoru komise ani jeden z návrhů nebyl natolik přesvědčivý, aby mohl být realizován, a proto komise navrhla soutěž ukončit. Doporučila přitom Státní bance československé zadat vypracování definitivního návrhu dvousetkoruny akademickým malířům Róbertu Brunovi, Jozefu Bubákovi a Oldřichu Kulhánkovi, které Státní banka československá rozšířila i o posledního účastníka užší soutěže, akademického malíře Ivana Strnada. O posouzení návrhů z uměleckého hlediska formou expertních posudků pak Státní banka československá požádala čtyři české a čtyři slovenské renomované výtvarníky, zatímco technické hledisko měla posoudit Státní tiskárna cenin. Experti konstatovali vysokou úroveň všech návrhů a většina z nich doporučila realizaci návrhu akademického malíře Oldřicha Kulhánka, který byl posléze pověřen také vypracováním návrhů zbývajících nominálních hodnot.

Žádná z těchto připravovaných bankovek nové československé emise však nakonec nebyla vydána z důvodu zániku České a Slovenské Federativní Republiky k 31. prosinci 1992. Nové bankovky, které postupně nahradily bankovky československé, vyšly až po zániku Československa jako platidla samostatné České republiky a Slovenské republiky. Pro české bankovky bylo využito návrhů akademického malíře Oldřicha Kulhánka a pro slovenské zase návrhů akademického malíře Jozefa Bubáka – v obou případech po částečné změně motivů. Motiv české stokoruny změněn nebyl, a tak se Karel IV. dočkal svého prvního zobrazení na bankovce.

Výtvarný návrh akademického malíře Oldřicha Kulhánka na stokorunu vzoru 1993

Výtvarný návrh stokoruny s portrétem Karla IV. na líci a pečetí Univerzity Karlovy na rubu, s doplňkovými motivy křížové klenby, fragmentů gotických oken a vitráže oken katedrály svatého Víta v Praze zpracovali rytci Státní tiskárny cenin Miloš Ondráček a Václav Fajt. Vzhledem k urychlené měnové odluce a potřebné výrobě mnoha hodnot souběžně nad kapacitní možnosti Státní tiskárny cenin provedla tisk stokoruny (společně s padesátikorunou a pětisetkorunou) soukromá ceninová tiskárna Thomas De La Rue and Company Limited v britském Basingstoke. Stokorunu vzoru 1993 o rozměru 140x69 mm a s řadou moderních ochranných prvků proti padělání vydala Česká národní banka do oběhu 30. června 1993. Platná byla do 31. ledna 2007. Od 1. února 2007 do 31. ledna 2010 ji vyměňovaly všechny banky a po 1. únoru 2010 už pouze Česká národní banka.

Přechod tisku z Velké Británie do Státní tiskárny cenin v Praze spolu s designérskými a technickými úpravami a posílením ochrany bankovek proti padělání si později vynutily vydání dvou dalších vzorů. Stokoruna vzoru 1995 byla vydána 21. června 1995 a stokoruna vzoru 1997 byla vydána 15. října 1997. Obě jsou dosud platné a obíhají.

Stokoruny vzorů 1993, 1995 a 1997

Pamětní stříbrnou dvousetkorunou k 650. výročí vydání nařízení o zakládání vinic a platnou stokorunovou bankovkou prozatím ztvárnění motivů souvisejících s Karlem IV. na českých mincích a bankovkách skončilo. Z uvedeného přehledu je zřejmé, že tomuto výjimečnému českému králi a římskému císaři a jeho kulturním nebo stavebním aktivitám byla v minulých desetiletích věnována mimořádná pozornost také při výběru motivů pro emisi pamětních a obchodních mincí. To je také jediným důvodem, proč Česká národní banka nevydala pamětní minci k 700. výročí narození Karla IV., které připadlo na 14. květen 2016. K této příležitosti však vzniklo velké množství medailí včetně zlatých ražeb v tradičních parametrech českých dukátů, zavedených právě králem českým a císařem římským Karlem IV.

Autor: Jaroslav Moravec - Česká národní banka

zdroj: http://www.cnb.cz/