Sběratelství Karla IV. (1316 - 1378)

Karel IV. (1316 – 1378) byl jedním z největších sběratelů od zániku antiky. Ve středu jeho sběratelského zájmu bylo všechno - ostatky svatých, drahé kovy, drahé kameny, vzácné rukopisy, mince, kameje atd. Zejména ale sbíral relikvie - památky na pozemský život a umučení Ježíše Krista a životy světců, zejména ostatky svatých. Císařovy sbírky odrážely i jeho přírodovědné zájmy – vedle vzácných minerálů a perel v ní byly zastoupeny přírodní rarity, Karel například věnoval k ozdobě hrobu svatého Václava korálový stromek a na Karlštejn dal zase přivézt kostru draka (ten drak byl blízký příbuzný krokodýla z brněnské Staré radnice). Pečlivě zachovával památky po svých předcích – byl mezi nimi i hvězdný glóbus jeho pradědečka Přemysla Otakara II. V době Karlově, od roku 1350 byly části svatovítského pokladu spolu s dalšími relikviemi veřejně vystavovány. Jednu z takových výstav, v kapli na Dobytčím trhu v Praze (dnešní Karlovo náměstí), navštívilo v roce 1369 sto tisíc příchozích. Karel sbíral ostatky, které mu připadaly jako hodnověrné díky osobám majitelů. Například byzantský císař Jan mu na jeho žádost poslal kosti patriarchů Abrahama, Izáka a Jákoba. Uherský král Ludvík věnoval Karlovi ubrus ze stolu Poslední večeře. Francouzský dauphin (pozdější král Karel V.) mu dal dva trny z Kristovy koruny. Část Kristovy bederní roušky dostal císař od samotného papeže Urbana V. Součástí svatovítského pokladu je i zlatý ostatkový kříž řeckého tvaru, Karel ho dal zhotovit jako korunovační kříž římských králů – na jeho přední straně je pod křišťálovou čočkou uložena část lněné látky, údajně Kristovy roušky. Částečku z trnové koruny Ježíše Krista obsahuje svatováclavská koruna, kterou nechal český král vytvořit. Inventáře jeho sbírek se kupodivu dochovaly do dneška. Tak například vzácných dovezených textilií bylo víc než 300. Počet zlatnických a klenotnických výtvorů na 150, z toho 13 stříbrných ostatkových soch a 27 zlatých a stříbrných poprsí světců. Počet antických a byzantských kamejí v Karlově sbírce šel do šesti stovek, ale mnohonásobně jej převyšovalo bohatství perel a drahokamů. Karel často projížděl starobylými kultovními sídly, kde byly uchovány relikvie, proti jejichž pravosti nikdo nic nenamítal, protože se tam uctívaly odedávna, na jeho nátlak musely být otvírány hroby světců i posvátné schránky – pravidelně si z nich aspoň část obsahu odnesl. Sám Karel popisuje, jak získal další ostatky a relikvie v Trevíru, kde zemřel jeho strýc, arcibiskup-kurfiřt Balduin.

Píše: „Spatřili jsme tam ostatky, po nichž dávno horoucně jsme toužili. Ačkoliv pak veliké sumy peněz od arcibiskupa nově zvoleného a od kapituly kostela trevírského po právu a spravedlnosti a bez vší výčitky obdržeti jsme mohli, královská však důstojnost naše jimi pohrdajíc, za lepší měla, aby pokladů nebeských i duchovních, jež ani mol nekazí, ani rez nezžírá, ani zloději nevykopávají, aniž kradou, od kléru a kapituly obdržela.“